První pracovní týden po dovolené uběhl nějak rychle, opice se dočkala až v pátek ráno, v den odjezdu. Vstávám jako do práce, rychle vyměnit olej, nafoukat kola, napnout a namazat řetěz, sbalit a naložit vše potřebné. Rázem je 11 hodin a přichází první sms od Ivana. „Jak jsi na tom?“ „Nic moc, za půl hodiny vyrážím.“ To už by měli ostatní být někde na česko-slovenské hranici. Na Horní Bečvě dávám plnou nádrž a první dnešní kafe. Před Makovem ještě rychle vyměnit nějaká eura a konečně mám pocit, že už JEDU!

Nastalo jaro a s ním se přiblížil již třetí klubový sraz minimotorek Honda Monkey-Gorilla, jejich replik, přestaveb a příbuzných modelů. Díky mateřským povinnostem Vierky Kaštanové se uskutečnil až v červnu.

Jarní sraz v Okrouhličce se vyvedl a začal jsem uvažovat o tradici dvou klubových setkání ročně. Podzimní sraz jsem plánoval poblíž mého bydliště, ale tak dlouho jsem jezdil po Orlických horách a míjel potenciální lokality, až Lojza Vohnický navrhl Řásnou.

Po jarní cestě na Slovensko jsem chtěl zkusit ještě delší cestu. Bylo jasné že Gorilla na to má, ale co já a mé tělesné partie? Začátkem července byla naplánovaná klubová Francie, ale zájemci ubývali až se akce zrušila. Přemýšlel jsem a dostal nápad ujet za den 1000 km...

Každý příběh nějak začíná. Můj začal jednoho deštivého víkendového dne, kdy mne manželka „donutila“ vyrazit s dětmi do Okrouhličky. Bydlíme v Havlíčkově Brodě, takže to není tak daleko a tedy ani taková „oběť“ z mé strany. V Okrouhličce jsme původně pátrali po rybářské baště. Baštu jsme našli a cestou zpět jsem se zastavili v penzionu Šejdorfský mlýn na pozdní oběd. Když už jsme byli na odchodu, zaslechli jsme povědomí zvuk. Někde dál ve vesnici byla v pohybu skupina motocyklů. Protože mne motocykly nikdy nenechávaly chladným, netrpělivě jsem vyhlížel, kdy se ty motorky objeví. Jaké bylo překvapení moje i mé rodinky, když se před penzion přihrnula skupina jezdců na strojích, které rozhodně nebyly dorostlé velikosti běžného motocyklu.

Long Way Down (and Up)
No v pátek jsem měl povinnosti a musel zůstat doma. Rodina odjela beze mne na Šumavu, přesněji řečeno do její brány - do Sušice. Dal jsem pár piv a keramičil v aťásku. S přibývajícím pivem jsem byl stále odvážnější a odvážnější, ... až jsem padnul.

Už několik měsíců poté, co jsme se rozhodli v 5 lidech založit klub opiček, se uskutečnil historicky první sraz těchto legendárních motorek, které se vyrábějí už více než 40 let a během té doby se z nich stal celosvětový fenomén. Není tedy divu, že jsem se nemohl dočkat a poslední noc jsem se nevyspal stejně jako před většími cestami na velkých motorkách.